welkygrazlice.wgz.cz

Welký Grázlice :-))

Statistika

online:

Expertizní činnost

Videodokumentace

 

V roce 1984 se nasadily nové vyšetřovací videozáznamy a to znamenalo, že policista se mohl podívat, co vlastně natočil, a to byl takový zásadní zlom, že se začlo uvažovat, co s tímto videodozáznamem, jak jej využít, aby byl efektivně použit a jak ho uplatnit při práci policie. Nejprve to byla taková informace z místa činu, kdy se pan velitel podíval, jak to na tom místě vypadalo, pak se to dověděli vyšetřovatelé, a nakonec se z toho vyrobil první videozáznam, kterej sloužil jako dokument o události na místě činu, o jednání pachatele, o tom, jakým způsobem to vlastně provedl na tom místě a došlo to až tak daleko, že soud si tento tehdy technický prostředek nazval "důkazným prostředkem" a dneska se videodokumentace běžně používá u soudu. Vyšetřování má určité fáze, při tom se dělaj různé úkony, tzv. procesní úkony, a každý tento úkon je samostatná dokumentace, takže jestliže se zadrží pachatel, tak se provádí tzv. prověrka výpovědi na místě, následují jednotlivé výslechy, pak se provádí tzv. rekognice, znovupoznání osob a věcí, pak se provádí domovní prohlídka, a celková závěrečná rekonstrukce. A tyto materiály se stávají součástí vyšetřovacího spisu, které se spolu s videodokumentací předkládají u soudního líčení, kde se projednávají.

Případ spartakiádního vraha Straky (r. 1985) - tehdy se kompletně zdokumentovala jeho trestná činnost od prověrky k výpovědi pachatele na místě až po rekonstrukci, takže tady se poprvé zdokumentovalo jednání a chování pachatele a toto se v podobě videodokumentace předvedlo veřejně u soudu.

 

Videoexpertíza

 

Je to poměrně mladý obor, vznikl na základě společenské objednávky, protože po revoluci byla potřeba nějakým způsobem zkoumat videokazety z různých demonstrací apod., zda jsou originální, zda se do nich nijak nezasahovalo.. a na zkladě této společenské objednávky se začalo konzultovat s různými servisními středisky, a tím se videoexpertíza jako taková zapsala do seznamu znaleckých oborů. Videoexpertíza zkoumá videozáznamy, jako např. obsah, děj, který je na tom videozáznamu natočen, z jakého místa se videozáznam pořídil, nezkoumá nějaké hodinové úseky, ale konkrétní krátké děje. S originalitou záznamu souvisí i manipulace s videozáznamem + další řada věcí. Dneska ale máme moderní dobu, nastupují digitální videozáznamy v amatérské oblasti a v současné době se nacházíme v přelomové situaci, kdy se musí vypracovávat nové znalecké postupy, aby výsledek zkoumání byl co nejvyšší.

 

Daktyloskopie

 

Kriminalistická daktyloskopie je jednou ze základních kriminalistickotechnických metod vedoucích k dovršené identifikaci. Význam daktyloskopie je dán jednoznačnou skutečností, že podle papilárních linií jde jednoznačně označit osoba vyšetřovaná.

Daktyloskopie je věda o otiscích papilárních linií na prstech dlaních a chodidlech.

Šířka papilárních linií se pohybuje od 0.2 mm do 0,7 mm a jejich výška od 0.1 mm do 0,4mm. Obrazce papilárních linií můžou být buď jemnější - u dětí a u žen, a u mužů kteří manuálně nepracují - nebo hrubší - u manuálně pracujících osob. Daktyloskopie umožňuje

identifikaci osob podle nalezených stop, identifikaci neznámých mrtvol nebo osob, které nechtějí nebo nemohou prokázat totožnost. Dále se může i určit, kterým prstem byla stopa vytvořena, odlišit stopy od člověka a lidoopů. Zákonitosti daktyloskopie je individuálnost - neexistují na světě dva lidé kteří by měli stejné otisky prstů - neměnnost - obrazce papilárních linií jsou po celý život relativně neměnné - neodstranitelnost - obrazce papilárních linií jsou trvale neodstranitelné, jedinou výjimkou je odstranění až na zárodečnou vrstvu. Tyto zákonitosti nebyly ještě nikdy vyvráceny, i po mnoha pokusech (hlavně brutální pokusy odstraňování). Daktioskopické stopy vznikají fyzickým kontaktem části lidského těla pokrytých papilárními liniemi s nějakým předmětem. Nejčastěji vzniká přenosem potu na předmět.  Ne však na všech plochách materiálů jsou schopny daktyloskopické stopy přilnout. Kvalitní stopy jsou na hladkých plochách (sklo, leštěné dřevo, keramika). Nekvalitní stopy na hrubých materiálech. Viditelné stopy - většinou když jsou pokožka nebo předmět znečištěny. Latentní stopy se tvoří pouze potem. Ke zviditelnění stop se používá mnoha metod rozdělují se na fyzikální a chemické.

Fyzikální:

1) Využívají skutečnosti, že latentní stopy jsou lehce lepkavé a uchytávají se na nich ve vodě nerozpustné práškové hmoty. Stopa se zajišťuje tak, že se prášek (argentorát) nanese štětečkem na stopu ten ji zviditelní, pokud se na stopu nanese přebytek argentorátu setře se druhým čistým štětečkem. Na zviditelněnou stopu se přiloží daktyloskopická folie (která je složena z papíru nebo plastu), želatiny a průhledné folie, na kterou se otiskne stopa. Pomocí daktyloskopické folie se sejme průhledná folie, želatina se opatrně přitiskne na stopu a průhledná folie se vrátí zpět na želatinu.

2.) Pro další tento způsob se využívá argonový laser, který stopu zviditelní a ta se fotografuje. Stopa se fotí tak, aby byla rovnoběžně s filmem. Největší výhoda této metoby je že se dá opakovat.

3.) Nejméně obvyklý způsob je odlévání stop. Jsou možné u plastických stop s výrazným reliéfem. Využívá se k zajišťování lukopren a tuto metodu nelze opakovat.

Chemické:

Vycházejí z toho, že v potu jsou soli a bílkoviny, používají se pouze na površích které jsou tvořeny papírem

1.) Soli lze zviditelnit postřikem roztoku dusičnanu stříbrného který daktyloskopickou stopu zobrazí ve fialové až černé barvě

2.) Bílkoviny lze zviditelnit pomocí ninhydrinu, který po se zahřátí zvýrazní do fialové barvy. Stopy je třeba spolehlivě zajistit, je možné je velmi snadno poškodit, to by znamenalo jejich nepoužitelnost. Posouzení informační hodnoty na místě je nemožné, jen expert může rozhodnout která stopa je použitelná a která ne.

Afis 2000 - daktyloskopický registrační systém - je automatický počítačový sytém který vyhodnocuje obrazce papilárních linií a srovnává je ve své databázi. Obraz stopy se  promítne na obrazovku počítačového monitoru, po zadání pokynu začne automaticky vyhledávat individuální identifikační znaky. Obsluha může zadávat znaky které jsou nezbytné a naopak vymazat znaky které nepovažuje za účelné. Vyhledávané znaky se na monitoru promítnou v zelené barvě. Tento konečný obraz stopy se porovná v databázi paměti systému, výsledkem této činnosti Afis vytiskne 5-20 nejpodobnějších obrazců. Daktyloskop poté porovnává nalezené obrazce, v případě shody zpracuje příslušný znalecký posudek. Databáze Afisu obsahuje databáze pachatelů tr. č. , tr. č. které nebyly objasněny, a dále například osoby, které nemají průkaz totožnosti kvůli své duševní poruše. Uvedením systému afis do plného provozu bylo možné zrušení monodaktyloskopických a dekadaktyloskopických registračních systémů.

 

Trasologie

 

= Obor kriminalistické techniky, který se zabývá vyhledáváním, zajišťováním a zkoumáním stop, nejčastěji stop obuvi, ale jedná se také o stopy bosých nohou, pneumatik, části lidských těl jako jsou rty, uši, kůže,.. v podstatě to jsou všechny otisky prostorově ohraničených objektů. Trasologie patří k základím, tudíž k nejstarším oborům kriminalistiky, dá se mluvit o tom, že první doložitelné věci se  datují do začátku 19. století, spojeny s jedním Francouzem, který jako bývalý trestanec, použil na otisku podrážky princip identifikace obuvi. Základní principy tohoto vědního oboru zůstávají stejné a jde vždycky o to, identifikovat objekt, který stopu vytvořil, ale velice se mění použité metody, to znamená, že dřív se začínalo pomocí odpichovátka, pravítka, lupy, a dneska se využívají špičkové softwarové produkty grafické analýzy obrazu, to znamená, že ta šance o identifikaci objektu se stále jakoby rozšiřuje. Setkáváme se s různými typy a postupy, buď máme otázky do toho typu, že je zajištěná stopa a k tomu se typuje objekt, který stopu vytvořil, nebo  máme zajištěnou stopu a eventuelní srovnávací materiál a dožadující orgány se ptají, jestli ten srovnávací materiál - pro zjedodušení  např. zajištěný pár bot, tu stopu vytvořil. Samozřejmě je to ve vazbě toho prokázat, jestli tato konkrétní obuv byla přítomna na místě činu. Hledají se v podstatě sebemenší praskliny, škrábance, rýhy, odloupnutí, které se vyskytují na podešvě. Důležitou součástí zkoumání je i zkoumání opotřebení, ošlapání, apod.

 

 

Mechanoskopie

 

Mechanoskopie je jedna z metod kriminalistické techniky, zabývající se zejména identifikací nástrojů podle zanechaných stop na místě činu. Nástroje jsou často používány pachatelem k překonávání nejrůznějších překážek – dveří, zámků, mříží a dalších. Nástroj použitý pachatelem zanechává stopy, které mohou sloužit k zjištění, jaký druh nástroje byl použit (skupinová, rodová či druhová identifikace). V mnoha případech je pak možné provést individuální identifikaci (ztotožnit zajištěný nástroj se stopou). Mechanoskopie se také zabývá zkoumáním porušených schránek na úschovu hodnot (trezory, sejfy, příruční pokladny), porušeného skla, plomb, mechanicky poškozených oděvů a předmětů. Ve zvláštních případech se také zkoumá provaz či jiné škrtidlo při sebevraždách oběšením. Významným průkopníkem československé mechanoskopie byl vrchní strážmistr četnictva Ladislav Havlíček, který napsal knihu „Mechanoskopie - stopy a znaky řemeslných nástrojů“. Začátkem roku 1931 byla u Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze zřízena samostatná mechanoskopická skupina, která se začala zabývat zkoumáním a srovnáváním stop zločineckých nástrojů. V krátké době se této skupině, vedených Ladislavem Havlíčkem podařilo na základě mechanoskopického zkoumání usvědčit celou řadů „kasařů“ a tento druh kriminality dostat pod kontrolu.

 

Entomologie

 

Jeden z oborů kriminalistiky, který se zabývá vývojem hmyzu na mrtvém těle, většinou v přírodě. V podstatě využívá časový sled, při kterém hmyz kolonizuje postupně mrtvé tělo. Zastoupení jednotlivých druhů odpovídá vstupní dekompozice rozkladu na daného těla, jako první začíná mikrobilní rozklad, při němž vznikají plynné látky,, které se uvolňují z daného těla. No a tyto plynné látky jsou atraktantem pro hmyz. Na začátku lákají velké mouchy, jako jsou třeba bzučivky (kovově lesklé zelené mouchy), v dalším stadiu, jak se to tělo rozkládá, tak se uvolňují zase trochu jinčí plynné látky, už rozklad toho masa atd., v dalším sledu přilétají masařky, následuje rozklad tuků, přilétají sýrohlodky atd., až ke konečnému vyskletování mrtvého těla, to zn., že na místě zůstává pouze kostra. Základ metody spočívá v tom, že umožňuje stanovit dobu, která uběhla od smrti. Metoda umožňuje další věci, např. jestli se s tělem manipulovalo,jestli se dodatečně pohřbilo, jestli bylo dodatečně odkryto, bylo na počátku ve vodním prostředí nebo se tam dostalo až ke konci apod. Metoda pracuje na dvou základních principech. První je, že se popíše to druhové složení v okamžiku nálezu. Z mrtvého těla se odeberou ve´škeré vzorky hmyzu, a podle toho, jaký hmyz je zastoupen v tom vzorku, můžeme říct, jestli se jedná o první, druhou, třetí, čtvrtou, eventuelně až osmou vlnu hmyzu, která se na tom těle vyskytuje. Drugý princip počívá v tom, že u konkrétních druhů známe, jak dlouho jim trvá, než se vyvinou do určitého stadia, a potom zcela jednoduchým zpětným odpočtem se doparacujem k bodu 0, teda startu tohoto vývoje. Co se týká přesnosti u mrtvol 14 dnů, eventuelně až měsíc, se propočítává interval na den +, - jeden až dva dny.

 
®©